Přeskočit na obsah

Miloslav Šimek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o českém humoristovi. O sbormistrovi pojednává článek Miloslav Šimek (sbormistr).
Miloslav Šimek
M. Šimek (vlevo) a L. Sobota na obálce jedné ze svých knih
M. Šimek (vlevo) a L. Sobota na obálce jedné ze svých knih
Narození7. března 1940
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí16. února 2004 (ve věku 63 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Příčina úmrtíleukemie
Povoláníherec, spisovatel, dramatik, básník, humorista, scenárista, komiksový scenárista a satirik
ChoťMagdalena Šimková
Děti3
PříbuzníMartin Šimek (bratr)
Josef Šimek (bratranec)
Jiří Štěpnička (bratranec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miloslav Šimek (7. března 1940 Praha – 16. února 2004 Praha) byl český komik, humorista, satirik a spisovatel, který se proslavil v divadle Semafor ve tvůrčí dvojici s Jiřím Grossmannem (Š+G).

Do povědomí široké veřejnosti se dostal koncem 60. let, když Československá televize pod režijním vedením Jána Roháče začala uvádět jejich semaforské pořady a hudební vydavatelství Panton začalo vydávat jejich gramofonové desky. Po Grossmannově předčasné smrti (1971) vystupoval s Luďkem Sobotou (a Petrem Nárožným), později s Jiřím Krampolem a nakonec se Zuzanou Bubílkovou. Až do své smrti patřil k čelným postavám české politické satiry.

Život a kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 7. března 1940, na den přesně 90 let po T. G. Masarykovi. Vystudoval Pedagogický institut a stal se učitelem s aprobací dějepis, čeština a výtvarná výchova. Na právnickou fakultu, kam se nejprve hlásil, nebyl přijat kvůli špatnému kádrovému profilu. Po maturitě proto pracoval v účtárně státního podniku Stavoinvest, poté jako skladník ve skladu sanitární keramiky.

Během vysokoškolských studií se setkal s Jiřím Grossmannem, s nímž založil humoristickou dvojici, která posléze vystupovala v divadle Semafor.[1] Během vojenské základní služby spoluzaložil divadelní soubor Vojenské jeviště. Poté se vrátil ke spolupráci s Grossmannem.

Jejich pořady, zvané Návštěvní dny, byly pásmy komických dialogů a scének prokládaných písněmi populárních interpretů z jejich semaforské družiny (Naďa Urbánková, Miluše Voborníková, Pavel Bobek, Jiří Helekal, duo Paleček a Janík, Zuzana Burianová a další). Jedinečnou a esenciální složkou Návštěvních dnů bylo čtení krátkých povídek nabitých absurdním humorem, které Šimek s Grossmannem společně psali v pražské kavárně Slavia. Nejostřejší politickou satiru provozovali v tzv. „Pupácích“ – dialozích spisovatele Dušana M. Pupáka (Grossmann) a jeho přítele Čendy Krchova (Šimek), které probíhaly jako poloveřejná vystoupení na závěr večera (v televizi se nevysílaly, dochovaly se jen zvukové nahrávky).

Po předčasné smrti Jiřího Grossmanna spolupracoval Šimek v 70. letech s Luďkem Sobotou a Petrem Nárožným. V roce 1977 jako většina umělců podepsal tzv. antichartu, aby mohl pokračovat v činnosti.[2] V 80. letech začal vystupovat s Jiřím Krampolem, s nímž se také vrátil ke psaní povídek.

Během normalizace se Šimkův humor dostal na úroveň estrádních pořadů a z toho pramenily neshody s Jiřím Suchým, které ukončila až výpověď z divadla Semafor na počátku 90. let. Po odchodu ze Semaforu Šimek založil své vlastní Divadlo Jiřího Grossmanna, kde působil spolu se Zuzanou Bubílkovou až do své smrti.

Přestože vyznával zdravý životní styl, nekouřil a sportoval (byl skautem a vášnivým tenistou), po 60. roce věku vážně onemocněl rakovinou. Nepřestal ale vystupovat, ani když podstupoval chemoterapie. Zemřel 16. února 2004 na mnohočetný myelom zmutovaný do akutní leukemie; šlo o velmi netypický průběh této nemoci.[3][4] Je pohřben v Roztokách u Prahy.[5]

Zemřel týden před natáčením dalšího dílu Politického Harašení, který psali se Zuzanou Bubílkovou v nemocnici, kde ležel. Místo něj TV Nova odvysílala střihový pořad z toho nejlepšího, co Miloslav Šimek na Nově vyrobil.

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Oba jeho rodiče pocházeli ze Strakonic, jeho otcem byl literát a publicista dr. Rudolf G. Šimek.[6] Přes matku, roz. Samcovou, byl příbuzný s hercem Jiřím Štěpničkou.[7]

S manželkou Magdalenou měl tři dcery – Evu, Magdalenu a Hanu.[8]

Jeho mladší bratr Martin Šimek roku 1968 emigroval do Nizozemska, kde se stal úspěšným televizním moderátorem a tenisovým trenérem.[9]

Jeho bratranec Josef Šimek byl dlouholetým členem kapely Greenhorns.

Knihy

[editovat | editovat zdroj]
  • 1969 Besídka zvláštní školy (povídky Š+G)
  • 1975 Návštěvní dny (napsal M. Šimek s J. Grossmannem, vyšlo až po smrti J. Grossmanna, stejně jako následující)
  • 1976 Návštěva cirkusu (s J. Grossmannem)
  • 1987 Tři mušketýři (s L. Sobotou)
  • 1990 Besídka bývalých žáků zvláštní školy (povídky Š+G a Š+K)
  • 1993 Povídky aneb Nechci slevu zadarmo (povídky Š+G)
  • 1996 Surio Mario v Čechách aneb Jedeme do Evropy (s J. Krampolem)
  • 1997 Politici nevyhynou (se Z. Bubílkovou)
  • 1998 Politická kámasútra (se Z. Bubílkovou)
  • 1999 Politická záchytka (se Z. Bubílkovou)
  • 2000 Politické mraveniště (se Z. Bubílkovou)
  • 2001 Politický orloj (se Z. Bubílkovou)
  • 2002 Komu není shůry dáno, v politice nekoupí (se Z. Bubílkovou)
  • 2005 Jak vyrobit bumerang (s L. Sobotou, vyšlo rok po smrti Šimka)
  • 2008 Povídky (povídky Š+G, vydáno po smrti obou jako vzpomínka na ně)

Vystupování

[editovat | editovat zdroj]

Své divadelní působení zahájil s Jiřím Grossmannem, jejich vystoupení v divadle Semafor měla velký úspěch; kromě toho společně vystupovali ještě v divadélku Sluníčko, kde vznikl základ jejich pozdějších Návštěvních dnů. Vyjma hlavní divadelní činnosti se podílel na založení a organizaci několika zábavných mládežnických klubů. Spolupodílel se také na tvorbě kabaretních pořadů (první se jmenoval Polotrapno), s Jiřím Grossmannem napsal desítky povídek a (nerealizovaný) filmový scénář Až přijde Komenská.

Jejich semaforské pořady měly stálé hudební hosty a spolupracovníky, jako Pavel Bobek, F. R. Čech s kapelou, Country Beat Jiřího Brabce, Paleček & Janík, Jiří Helekal, Naďa Urbánková, Miluše Voborníková, Valérie Čižmárová...Vystupovali zde i Eva Olmerová nebo Karel Kryl.

Divadelní představení

[editovat | editovat zdroj]

Televize

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam televizních záznamů divadelních představení Miloslava Šimka.

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]

Záznamy na DVD

[editovat | editovat zdroj]
  • Síň slávy televizní zábavy: Miloslav Šimek a jeho herečtí partneři, 2013
  • Miloslav Šimek & Petr Nárožný & Luděk Sobota: Nejslavnější scénky, 2005 (natočeno 1973)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Michal Bystrov: Šimek + Grossmann: Málo známé pozadí zrodu populární dvojice. Co za tím stálo?
  2. ↑ Seznamy otiskovalo Rudé právo dva týdny. Lidové noviny. 2002-01-24, s. 15. Dostupné online. 
  3. ↑ Miloslav Šimek (†64): Vdova poprvé o léčbě jeho rakoviny - Doktoři ho srazili na kolena!. Ahaonline.cz [online]. [cit. 2018-11-23]. Dostupné online. 
  4. ↑ Šimka nezabila leukémie!. Blesk.cz [online]. [cit. 2023-11-08]. Dostupné online. 
  5. ↑ KOVAŘÍK, Petr; FRAJEROVÁ, Blanka. Klíč k českým hřbitovům 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 2013. 343 s. ISBN 978-80-204-2984-1. S. 65. 
  6. ↑ Rudolf Gustav Šimek | Město Strakonice. www.strakonice.eu [online]. [cit. 2023-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-10-30. 
  7. ↑ Utajené rodinné klany v českém showbyznysu! - AHA.cz. Ahaonline.cz [online]. [cit. 2023-11-08]. Dostupné online. 
  8. ↑ Miloslav Šimek: učitel, který zběhl k divadlu. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2018-11-23]. Dostupné online. 
  9. ↑ PLAVCOVÁ, Alena. Martin Šimek: Sopka, schopná zasypat sama sebe. Lidovky [online]. czsk.net [cit. 2021-07-21]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 947. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 690. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 264. 
  • WÁGNER, Milan. Co vy Pražáci víte o životě, aneb, Miloslav Šimek jak ho znám já : kronika fotografa Milana Wágnera. Praha : Šulc a spol., 2001. 131 s. ISBN 80-7244-071-3.
  • WÁGNER, Milan. Miloslav Šimek : pro někoho šoumen, pro mě kamarád Slávek. Praha : Brána : Knižní klub, 2004. 218 s. ISBN 80-7243-225-7.
  • Fousek Josef, Miloslav Šimek,(foto Wágner Milan): Putování s oslem

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Miloslav_Šimek&oldid=24341841“